Vím že to může znít směšně. Ale šel jsem si sednout na svou oblíbenou lavičku v parku když v tom jsem uviděl že ze stromu přímo proti mě někdo ulomil větev(mohl to být i vítr). Byla vylomená a vysela tam.. Kdybych jí utrhl tak bych to celé ještě víc poničil. ALE! Než jsem šel ven tak jsem vyhazoval papírové krabice co jsme měli doma a pro jistotu jsem si vzal planžetový nůž. Takže jsem větev opatrně odřízl.
No a nyní tam byla velká díra zadělal jsem díru listím a nyní musím najít něco vhodného čím bych tuto díru zadělal.
Tak dneska objednáno „Stromový balzám 150g„
Je to takové vtipné, ale cítím zvláštní spojení.. nemyslím že by to byla tak hrozná údálost nebo něco strašného. Logicky to vůbec není nic co by změnilo běh svět nebo mého života. Jedna malá větev. A člověk pozorující okolí.
Ale prostě mě to nějak srdečně zasahuje.. Blíží se konec mého setrvání v práci a jsem možná emočně pohnut. A tak cítím velikou citlivost až lásku k tomu že chci pomoci i když to nemá pro nic a pro nikoho kolem žádný význam. Nic to nezmění. Ale pro mě je to z nějakého důvodu důležité. Jsem moc rád že můžu konečně pomoci němé bytosti. Snad jí to nepřitíží.. zapatlání díry nějakým nátěrem.
Je tam pocit že tam venku je i moje zahrada a že bych mohl jen tak přiložit ruku k dílu když můžu a mám prostředky, protože jsou tu bytosti které si sami nemůžou ve všem pomoci a může je podpořit akce z venčí.
Nic tu jako z toho nedělám jsou tam osoby co se tam starají o všechny stromy a jezdí je zalívat vodou.
Doba už je mazivo na cestě!